Dnes si povíme něco o kritice. Kritika a reakce na ní je jednou ze základních komunikačních dovedností.  Jistě jste někdy zažili kritiku na vlastní kůži. Bylo vám to příjemné, nebo jste si z toho vzali ponaučení do budoucna? Jak vlastně správně reagovat na kritiku?

Kritika je považována za jeden z nejúčinnějších a nevyužívanějších manipulátorů. Manipulovat s druhými se dá nejlépe, pokud v nich vyvoláme pocit viny.  Každý prožívá kritiku subjektivně, často jako napadení své osoby. Především tehdy, když kritik nepoukazuje na naše omyly nebo chyby proto, že chce věci napravit, ale proto, že se sám necítí dobře. Pokud totiž nejsme nejlépe naladěni, uleví se nám agresivním činem. Někdo vzteky rozbíjí předměty, jiný zase kritizuje.

Asertivní přístup  především rozlišuje, jde-li o kritiku oprávněnou, či nikoliv.

Správná reakce na oprávněnou kritiku

Asertivně jednající člověk s oprávněnou kritikou souhlasí, věc nerozpitvává a orientuje se na to, jak věc napravit. Reakce tedy vypadá asi takto:

• Souhlasíme s kritikou.
• Krátce se omluvíme.
• Navrhneme a co nejdříve realizujeme nápravu.

Správná reakce na neoprávněnou kritiku

Neexistuje nikdo, koho bychom nemohli za něco zkritizovat. Přinejmenším proto, že na určitou věc máme rozdílný názor. Na takovou neoprávněnou kritiku je nejvhodnější reagovat tzv. technikou „otevřených dveří“. Název technika otevřených dveří je symbolickým vyjádřením situace, kdy se kritik rozběhne, aby silou vyrazil zamčené dveře. Když k nim přiběhne, proletí jimi, neboť jsou proti jeho očekávání otevřené.

Technika otevřených dveří

Prvním krokem je snaha oddělit ve sdělení kritika to, co je faktem a to, co je pouze jeho subjektivním, velmi často morálním hodnocením dané skutečnosti. Poté souhlasíme s každou pravdou či jen pravděpodobností. Zásadně však nereagujeme na hodnocení a různé náznaky o naší zkaženosti. Důsledně se držíme pravdivého popisu našeho chování a s tím vyjadřujeme zásadní souhlas. Nebráníme se ani útokem (agresivně), ani únikem (pasivně). Dotazujeme a zjišťujeme, co je vlastně na našem chování tak špatného. Někdy se tak podaří kritika vybídnout k tomu, aby řekl to, co opravdu chce. Důležité je zůstat stále v klidu. To by mělo kritika dříve nebo později umlčet.

Dotazování na negativa

Jde vlastně o rozvedení techniky otevřených dveří. Dotazováním na negativa se můžeme leccos o sobě dozvědět a najít pravý důvod partnerovy kritiky. Využijeme situace a pokusíme se rozhovor zvrátit v konstruktivní povídání. Cílem je naopak kritikovi ústa otevřít. Pokud nám na dotyčném záleží, pokoušíme se touto technikou dostat z něho negativní náboj a přimět ho k věcnému a konstruktivnímu dialogu.