Pracovní oběd – business lunch

Všichni účastníci o sobě vědí, že se musejí vrátit zpět do práce, proto business lunch není tak dlouhý jako večeře a je zaměřen více k věci. Má výhodu, že má rychlejší spát chodů, obvykle je jich i menší počet, proto trvá hodinu, maximálně dvě. U pracovního oběda můžeme ohlásit, že za hodinu a půl máme důležitou poradu ve firmě, kterou šéf svolal dnes dopoledne, a všichni tudíž mají časový rámec vymezen (to je u večeře nemožné). Upozornění na časový limit je v manažerském prostředí dokladem dobrého time managementu. A pokud víte, že musíte odejít dřív, je nezbytné tuto informaci ohlásit! Oběd se odehrává v pracovní době, nemusíte mít tedy pocit, že zasahujete do soukromého času kteréhokoliv účastníka.

Vyšší věcnost pracovního oběda ovšem neznamená, že byznysu podřídíme celé setkání. Přenesení jednání do restaurace napovídá, že setkání bude příjemnější než ve firmě. Hostitel by měl být na místě o 10 až 15 minut dříve, host by naopak neměl přijít přesně, ale 5 minut po smluveném čase. Kdo je host a kdo hostitel se rozliší podle toho, kdo setkání navrhl, pozval hosta, rezervoval stůl a zaplatí účet. Jestli se někdo z účastníků opozdí, měl by informovat ostatní účastníky alespoň SMS zprávou. Někdy se ještě asistentky během dopoledne ujišťují, zda všichni hosté na oběd dorazí.

Na oběd přicházíme v běžném pracovním oděvu, pro manažery to znamená světlý oblek, pro ženy je nejvhodnější kostým nebo krátké šaty.

Oběd zahajujeme obecnými konverzačními tématy, ptáme se, jaká byla cesta, co dovolená, postěžujeme si na počasí, zeptáme se na manželku a děti atd. Nejdříve si objednává host a podle něho se řídí v počtech chodů i hostitel. Pokud si host nedá předkrm, nedá si ho ani hostitel, pokud si host dá moučník, dá si ho i hostitel (i když ho nebude jíst). Nemůže jeden jíst a druhý se na něj dívat.  Když obsluha přinese první chod, věnujeme se jídlu, bavíme se o restauracích, které jsme navštívili, o oblíbených jídlech, oceníme víno, které pijeme. O vlastním tématu, proč jsme se sešli, můžeme hovořit jen v pauzách mezi jednotlivými chody. Jednání musí být nekonfliktní, téma by při této příležitosti nemělo být vyhrocené. Během pracovního oběda si můžeme na stůl položit mobilní telefon, ve kterém máme kalendář a poznámky, nebo klasický papír a tužku. Ani jeden z účastníků nezdržuje toho druhého, respektuje čas a povinnosti všech. Účastníci nemusejí opouštět restauraci společně jako u večeře, host může odejít dřív a hostitel teprve potom vyrovná účet a odchází také.

Je-li hostitelkou žena, přecházejí na ni všechny povinnosti hostitele, tedy ona bude na místě 15 minut předem, bude komunikovat s obsluhou, může objednávat víno a na závěr zaplatit účet. Jen by měla dbát na to, aby muže, který je zvyklý hrát při stolování dominantní roli, „nevykastrovala“ ze všech jeho zvyklostí. Může třeba nechat muže degustovat víno, ač by se toho hostitelka mohla chopit také. Bude taktnější, když tuto tradiční mužskou povinnost nechá na svém hostovi (možná i s lichotivou poznámkou „vy tomu jistě rozumíte lépe“, tím udělá muži radost a zlepší si vyjednávací pozici vůči němu). Účet by měla zaplatit tak, aby to muž nemusel sledovat, třeba u pokladny nebo po odchodu svého hosta.